Zápisky z deníku cestovního
18.7.2002
Dolomity nás vítají slunečně. Po delším spánku produkujeme aklimatizační tůru k vodopádům Cesta je sice jištěna, ale my se nejistíme. Je to romanticky výbušné. Zpátky jsme v 16:00, dáváme pifka s výhledem na Punta di Fiammes našeho zítřejšího vyzyvatele...usínáme abychom se vzbudili v 8, nbajedli se a znovu usnuli.

19.7.2002
Vstáváme v 7:00 a po vydatné snídani se v 8:00 vydáváme za dobrodružstvím. Strmě a snámahou vystupujeme ke stěně, navazujeme výstroj a spolu s dalšími 2 dědovůdci Italem a Walešanem bojujeme se stěnou. Lezení je místy kolmé, ale jinak OK, a tak v 11:30dobýváme svůj první vrchol. Sestup je opruz, a tak dole po chipsech a limče opět usínáme. V 16:30 se budíme a jdeme se projít do Cortiny. Kupujeme broskvičky a papáme je. V campu je to psycho, ale snad nám to vyjde...

20.7.2002
Budíme se opět v 7:00 a v osm vyrážíme směr Col Rosa. Spolu se dvěma tatíky vystupujeme exponovanou cestou místy velmi vzdušnou na vrchol. Dále nás čeká pekelnej sestup a doma jsme opět ve 13:00. Zevlujeme u vody a opalujeme se. Vymýšlíme další bruthality v čele s Alešovou helikoptérou. Deviace bylo málo, jsme nepoučitelní, a tak zítra jdeme do pekel.

21.7.2002
V 5:00 mě budí po pěti hodinovém spánku budík. Je čas vyrazit. Anglický buzící vedle spěj, celej camp spí, jen my zas devijujeme. Cíl 1 je rif.Ospitaleod něhož stoupáme hodně strmě na ferratu René de Pol. Když se ocitáme v 10:00 na vrcholu zjištujeme, že vojáci jsou taky devianti. Sluníčko svítí a my se vydáváme vstříc údolí smrti. Krajina sněhu a kamene a v ní my dva. Pohrdáme všemi lanovkovými jezdci a suťovišti se probíjíme až na sedlo za visutým mostem. Počasí se kazí, a tak volíme cestu vlevo na rif. Lorenzi, dáváme si jištěnej kus Dibony, visutej houpací most a na Lorenzim obědváme z vlastních zdrojů. S výkřikem deviace se vrháme následně do suťoviště pod lanovku a až do 18:00 sestupujeme do campu. Je to smrt. Zejtra odjíždíme, tak snad to vyjde.....